Jak dostat tatínka do polepšovny.

S odstupem času, po vychladnutí emocí a po několika probdělých nocích, se pokusím shrnout průběh posledních dní v našem oddílu.

Ve čtvrtek nás čekal zápas se Sokolem Cholupice. Soupeř hraje asi dobře, je po podzimu první nebo druhý v tabulce. My jsme zatím poslední, ale nijak nás to netrápí. Poslední zápas s nimi nedopadl dobře, myslím, že to bylo 14:3 nebo, tak nějak. Nevím,nechce se mi to hledat, není to důležitý.  Už tam se mi průběh zápasu nelíbil. Byl to náš první zápas v kategorii mladších žáků, na rozdíl od některých týmů v soutěži. Předchozí rok jsme hráli kategorii starší přípravek. Za celý rok jsme prohráli jen asi jednou. Takže úspěch. Teď hrajeme starší kategorii s mladšími a menšími kluky, tak to prostě je. Snažíme se poctivě připravit na další rok. Tým je hlavně postaven na ročníku 2010, máme i pár kluků z ročníku 2009, ale taky hodně 2011 a jednoho 2012. Snažíme se, ať hlavně hrají všichni, i ti méně šikovní. Jinak se nezlepší a my potřebujeme hrát dobře, až budeme ve starších žácích, kde jich je potřeba vyrovnaných minimálně 15, takže nechceme, aby nám z týmu někdo vypadl. Kdo chodí trénovat, tak hraje. Je vidět, že pokud je to takhle u nás nastavené, tak se to vyplácí. Hrajeme velmi dobře v kategorii starších žáků i v kategorii mladšího dorostu. 

V 18:00 začal zápas s velkým favoritem. Tým hostů si nás moc nevšímá, stanovuje si v kabině taktiku a sotva nás pozdraví. V 5. minutě uteče Tomík a prostřelí brankáře, který měří asi 180 cm. Takové hráče my nemáme.  Neradujeme se dlouho, Cholupice z protiútoku vyrovnávají. Pak další gól nepadá, trenéři z Cholupic jsou podráždění a komentují každý souboj našich kluků s jejich. Intenzita jejich řevu se stupňuje. Křičí na naše hráče, na nás trenéry i na rozhodčího, kterým je pán ročník 1957, úcta k němu nulová. Třikrát jim během první půle říkám, ať toho nechají, že od toho je tam pan rozhodčí. Fotbal pak nestojí za nic, kluci jsou rozsypaní. Přibývají fauly na obou stranách. Trenéři z Cholupic na nás křičí pořád dokola to samý, to to nevidíte atd…  Oni ale vidí jen to, co chtějí vidět, že Honza dostane loktem do obličeje teče mu z pusy krev, to jim je fuk. O tom nikde ani zmínka. Kluci chodí střídat se slzami v očích a jsou podrážděný. Moc to nechápou, nedivím se, je jim 11-12 let. Pořád jim s Pavlem opakujeme, ať je neposlouchají a nenechají se vyprovokovat. Nesmysly a lži psané na stránkách soupeře kategoricky odmítáme!!!  Poločas 1:2. Dále pořád to stejný. Jejich hráč ani nepřizná, když tečuje míč do autu. Fair play od hráče žádná. Vidí to všichni, to rozjede hádku mezi rodiči. V poslední minutě dojde ke srážce mezi hráči. Podle rozhodčího naprosto nezaviněné a spíš faul na našeho. Bohužel, hráč z Cholupic má podle vyjádření klubu zlomenou nohu. Což nás mrzí a přejeme mu brzké uzdraveni. Rozhodčí ukončuje utkání za stavu 1:5. Při odchodu do šaten rodiče z Cholupic našim říkají, jací jsou to kreténi atd. Jedna maminka schválně nahlas před všemi pronese s arogantním úsměvem větu „to jsme vám ale dali na prdel“. Po zápase nám nikdo nic neřekne, ani trenéři, ani rodiče. Zranění,vedoucí ani trenér do zápisu neuvedou. Povídám si po zápase s rozhodčím. Je to starší pán, ale připadá mi úplně stejně rozhozený jako naši kluci. Říká, že už to v jeho letech nemá zapotřebí, aby mu pořád někdo nadával. Je stejně znechucený z chování trenérů Cholupic, jako já s Pavlem.  Na druhé půlce trénují chlapi, všichni utkání viděli, ale nikomu na tom nepřišlo nic zvláštního nepřišlo, kromě chování trenérů Cholupic.  Ani trenérovi, co trénuje v Dukle, ani trenérovi z FK Modřany, který zápas viděl a v nešťastném souboji byl jeho kluk. Zápas viděl i náš předseda oddílu.

Druhý den, píšu nominaci na další zápas. Ať se trochu někteří prostřídají. Chodí mi odpovědi od naštvaných rodičů. Jedna z nich „Bude tam, včera byl po zápase pěkně nasr.... :) :) :) 

Pak mi přes whatsapp pošle Karel Košař ml. článek z facebooku Cholupic. Koukám na to,nevěřím a nechápu. Hnus, lži a pomluvy. Naštěstí facebook nemám a už asi mít nebudu. A už to jede vlastním životem dál. Karel mi občas něco do práce přepošle. Jsou tam různé návrhy, převážně z hlav cholupických matek, co s námi udělat.  Tak nejlepší by asi bylo poslat nás před soud, pak do vězení, sebrat nám trenérské licence, vyloučit náš klub ze soutěží atd. Každý mi volá, jestli to čtu a všude se to sdílí. Připadám si jak „celebrita“ na kterou nakládají nehoráznou špínu v Blesku. Myslím, že tady končí veškerá legrace, a to si ani já ani náš klub nenecháme líbit. Karel Košař ml. napíše oficiální stanovisko, které dáváme na web. Studuje sportovní managment, zápas včera viděl, u nás hraje a trénuje děti. Dále je také rozhodčím PFS. Všichni stanovisko schválíme a stojíme si za tím. Dál už se tím hnusem zabývat nebudu. Předáme to na jiná místa. Všichni u nás jsou neskutečně naštvaní. Volá mi i strejda, jestli vím, co o nás Cholupice píšou, že se znal s panem Váchou a vždy měli naše oddíly mezi sebou nadstandardní vztahy. Vše zpřetrháno a spáleno. Nikdo z Cholupic si ničeho a nikoho neváží, ani dětí a ani vedení vlastního klubu.

V sobotu při snídani mi Honzík povídá, jestli opravdu můžeme jít s Pavlem do vězení. Odpovídám mu, jestli zná důvod, proč bychom tam měli chodit? Odpoví mi, že o ničem neví. Tak ho uklidním a řeknu mu, že do žádného vězení nepůjdu. Jedeme na další zápas do Čakovic, nabíráme kluky na Barrandově a v Holyni. Všichni to v autech řeší. V Čakovicích nás vítají přátelsky a nazývají nás lochkovskými zabijáky, bezva. Ještě nás ze srandy chtějí strčit do šatny, kde byl na dveřích nápis Cholupice. To odmítáme, radši se budeme svlíkat venku. Pohodový, příjemný zápas v přátelské atmosféře.  Za což hráčům a trenérům z Čakovic děkujeme. Zaujal mě ze zápasu hlavně jeden moment. Když náš hráč Kuba, který je ročník 2012 obešel o 50 cm většího protihráče. Větší kluk to neunesl a Kubu pak v souboji zahodil. Kuba skončil v kotrmelcích za postranní čárou. Podle pravidel jasná červená. Nám to, ale přišlo strašně komický. Jaká byla reakce domácího rozhodčího, svého kluka vyhodil ze hřiště a trenér mu pořádně od plic vynadal. Za pár minut kluk opět hrál. A tak to má být. Nekřičí ani trenéři ani rodiče. Neumím si představit, jaký horší trest by nás čekal, kdyby náhodou toto udělal náš hráč v zápase s Cholupicemi.    

Michal Drahota

Trenér mladších žáků SOKOL LOCHKOV